Válečná Guntō (軍刀) představují modernizované vojenské meče, které se staly součástí výstroje důstojníků japonské císařské armády během 20. století, zejména v období japonské expanze a světových válek. Jejich historie a použití jsou úzce spjaty s přechodem Japonska z feudálního systému na moderní vojenskou mocnost.
Vývoj a období použití:
-
Kyū Guntō (starý vojenský meč) - Tento typ byl zaveden koncem 19. století a používal se až do počátku 30. let 20. století. Stylově připomínal evropské vojenské šavle a méně odkazoval na tradiční japonské meče. Byl symbolem modernizace japonské armády, inspirované Západem, především během:
- Rusko-japonské války (1904–1905)
- První světové války (1914–1918)
-
Shin Guntō (nový vojenský meč) - Tento typ byl zaveden v roce 1934 a stal se standardní zbraní důstojníků japonské armády a námořnictva až do konce druhé světové války. Design částečně navazoval na tradiční katany, přičemž zdobení (například menuki a kashira) mělo často vojenský charakter, odkazující na válečné hodnoty a japonskou imperiální ideologii. Používal se během:
- Druhé čínsko-japonské války (1937–1945)
- Druhé světové války (1939–1945)
Technické a estetické vlastnosti:
- Konstrukce čepele: Guntō byly vyráběny v několika kvalitativních variantách. Důstojníci a vysoce postavení vojáci často nosili kované čepele vyrobené tradičními metodami, zatímco běžní vojáci měli průmyslově vyráběné meče, které nebyly tak kvalitní, ale jejich výroba byla rychlejší a levnější.
- Diferenciální kalení: Některé Guntō si zachovaly tradiční metody kalení čepele (s viditelnou linií hamon), což zvyšovalo jejich funkčnost i estetiku.
- Dekorace a symbolika: Výzdoba menuki (ozdoby na rukojeti) a kashira (konec rukojeti) často nesla vojenské motivy, jako císařské insignie nebo motivy spojené s bushidó (samurajským kodexem cti).
- Oplet rukojeti: Často se používal tradiční japonský oplet ITO, přičemž styl katatamaki (pevné omotání) zajišťoval odolnost a jistý úchop.
Historický kontext:
Guntō se staly nejen zbraní, ale také symbolem vojenské cti a tradice samurajů, kterou se Japonsko snažilo přenést do moderní doby. Pro vojáky měly tyto meče velkou symbolickou hodnotu – sloužily jako připomínka hrdých válečných tradic, ale také jako nástroj, kterým bylo možné zachovat čest (např. spácháním seppuku).
Během druhé světové války byly Guntō často vidět v rukou důstojníků na všech bojištích, kde japonská armáda operovala, od Číny přes Pacifik až po jihovýchodní Asii. Po kapitulaci Japonska v roce 1945 byly mnohé Guntō zabaveny spojeneckými vojáky a odvezeny jako válečné trofeje.
Dnes jsou válečná Guntō sběratelsky ceněné předměty, přičemž jejich hodnota závisí na původu, kvalitě zpracování a historickém kontextu. Některé kvalitní kusy byly po válce restaurovány a přeměněny na tradiční katany.