Samuraj byl válečník a aristokratická třída v Japonsku, která existovala od 12. století do 19. století. Samurajové byli známí svou věrností, čestností a bojovou zdatností, a byli považováni za vrchol společenské hierarchie. Samurajové sloužili jako vojáci a ochránci svých daimjů (feudálních pánů) a císaře.
Samurajové byli vyzbrojeni různými typy zbraní, jako jsou meče, luky a kopí, a měli speciální výcvik v bojových uměních jako je kendó a iaidó. Mezi nejznámější zbraně samurajů patří katana (japonský meč), wakizashi (krátký meč) a tanto (dýka).
Kromě bojových dovedností měli samurajové také své vlastní způsoby a etiketu chování. Patřila sem například seppuku, rituální sebevražda, kterou samurajové mohli vykonat, když selhali v plnění svých povinností nebo ztratili čest. Samurajové také dodržovali kód Bushidó, což byla sada morálních zásad, které zdůrazňovaly čest, loajalitu a odvahu.
Po roce 1868 se samurajská třída stala zastaralou a byla zrušena jako součást modernizačních reforem, které přinesly novou éru v Japonsku.